Pokora a profesionalita. Tieto dve zložky tvoria esenciu úspešnej fotografky a make-up artisky, Mii Křižkovej. Jej práca je vyhľadávaná pre jej dokonalú estetiku, kombináciu farieb a svojrázny štýl. Mia v rozhovore hovorí o tom, ako sa takmer vôbec nepozerá do minulosti, ale aj o tom, aké sú jej fotografické sny.
Ako sama vnímaš vývoj svojej tvorby počas rokov?
Vnímám ho velmi málo! Vždycky mě musí něco (nebo někdo) vyloženě praštit do očí, abych si uvědomila jak velký kus cesty mám za sebou. Já totiž stále sleduji jen tu cestu, kterou mám teprve před sebou. Ale zrovna nedávno jsem srovnávala dvě fotky podobného charakteru (obojí detail tváře) a zjistila jsem, že už tehdy (v roce 2012) tam byl potenciál fotit beauty fotografie a ten rozdíl – pokrok – je tam krásně vidět.
Vždy si svoje fotografie líčila aj fotila sama? Alebo ťa k tomu niečo priviedlo?
Já původně začínala jako vizážistka a o focení jsem vůbec nepřemýšlela. Pamatuji si, že jsem rodičům nadšená říkala, že se budu živit líčením a ti mě dostali zpět na zem jednou jedinou otázkou: “A máš někde fotky, kde bys měla svoji práci?”. Taťka volnočasově fotil a měl dost techniky, a tak mi půjčil starší foťák abych si sama portfolio nafotila. No a mě to nějak chytlo a zůstala jsem u toho. Jedna z lichotek mého táty, kterou si pamatuji byla: “Ty tam nastavíš nějakej úplnej nesmysl a tobe to stejně vyjde”.
Aneta Pavlátová Hana Vágnerová a Mary Boichenko, MUA Ester Tesaříková
Bola fotka vždy tvojim médiom sebavyjadrenia alebo tomu predchádzali aj iné kreatívne činnosti?
Na základní škole to byl zpěv, se kterým jsem pokračovala i na střední škole, ale vždy jsem zpívala ve sboru, takže na to moc odvahy nebylo potřeba. Strašně moc jsem se bála zesměšnění, takže jsem se neodvažovala zpívat veřejně. A časem hlas zase zakrněl. Dodnes je ale zpěv a hudba celkově jedním z největších vyjádřením toho, kdo jsem a jak se zrovna cítím. To ani fotky nepředčily. Na fotkách já osobně vyjadřuji tu krásu a dokonalost, která chybí nám všem a po které tak moc -především ženy- toužíme. Fotky dokážou být mým únikem před smutkem, neštěstím a před čímkoli, co se zrovna děje “negativního”. Dokážu u nich vypnout a zapomenout na všechny starosti. U hudby bych řekla, že je to jinak. Hudba dokáže vyvolat velmi silné emoce a vzpomínky. Dokáže umocnit momentální náladu.
Našla si si štýl fotenia sama alebo ťa významne inšpirovali iní fotografi?
Řekla bych, že tím, co sledujeme se tříbí i náš styl. Dokud jsem nevyzkoušela fotit různé styly fotek, nevědela jsem co mě baví nejvíce. Rozhodně jsem měla velmi široký rozhled co se inspirativních lidí týče. Vždycky jsem si oblíbila jednoho nebo dva lidi, jejichž práce se mi líbila a snažila se docílit podobného svícení a retuše jako měli oni. Často se mi za poslední dva roky stávalo, že jsem po těch letech mnoho z nich přeskočila ve vývoji a ani jsem si toho nevšimla. Momentálně není v ČR/SK nikdo, kdo by mne inspiroval natolik, že bych k němu vzhlížela (i když tu mám pár “kolegů” se kterými se vzájemně respektujeme a jejich práce se mi líbí). Já mám totiž ráda výzvy a ráda vynikám v tom co dělám. Takže teď převážně sleduji zahraničí, abych přeskočila sama sebe zase o několik levelů výš za krátkou dobu.
Dérancie Baïtoukou Martina Třeštíková
Predchádzajú foteniam nejaké prípravy alebo máš hneď jasnú víziu?
Moje příprava je spíše celoroční. Ve volném čase procházím fotky, které se mi líbí a nechávám se inspirovat. Nové techniky retuše, nové nápady realizovatelné při focení, nové styly svícení apod.. Často se mi stává, že jdu na focení s nápadem a na místě úplně zapomenu co jsem to chtěla dělat. To co budu fotit totiž z velké části závisí na modelce. Nejen, že ony samy přijdou s nápadem, ale často mě něco napadne jen při povídání s nimi, zatímco je líčím.
Koho najradšej fotografuješ?
Asi nebudu jmenovat, protože bych stejně na někoho zapomněla, ale spíš popíšu povahu, kterou fotím ráda. Mám ráda skromné modelky, které se ale mají rády (alespoň z velké části). Lidi, kteří se nebojí svěřit se do mých rukou a neodporují mým nápadům. Lidi, kteří chápou můj humor a jsou pro každou blbinu, která mě napadne. Modely/ky, kteří jsou vděční za můj čas.
Máš nejaké zásady pre ktoré by si niekoho nefotografovala?
Už nikdy nechci fotit nikoho pod jakýmkoli vlivem alkoholu, léků, drog. Je to ztráta mého času a zbytečný risk. Zároveň nechci fotit nikoho, komu se nelíbí moje práce.
Vo svojej tvorbe sa zameriavaš prevažne na ľudí, fotila si niekedy aj produkty, eventy a pod.?
Produktová fotografie není moje silná stránka, takže se jí vyhýbám jak můžu. Eventy a svatby fotím celkem dost, ale to umí nafotit kde kdo, takže se takovou prací neprezentuji tolik, protože to není nic v čem bych vynikala nejvíce. Chci aby má práce byla rozpoznatelná na první pohled. To u eventů moc nejde a mnohdy ani nemám svolení je zveřejnit.
Vindy Krejčí Yulia Fox
Ako podľa teba vyzerá kvalitná fotografia? Študovala si fotografiu?
Fotografii jsem nestudovala, jsem samouk. Na vše jsem si přišla a naučila se sama metodou pokus omyl. A to, co znamená pojem “kvalitní fotografie” je celkem kontroverzní otázka. Pro každého to znamená něco úplně jiného. Pro mne musí splňovat zásadní kritérium a to je – musí se líbít hlavně klientovi nebo většině pozorovatelů. Ostrá fotka nutně nemusí znamenat, že je kvalitní a některé fotky, které porušují fotografická pravidla, jsou ty nejhezčí. Záleží i na tom, k čemu fotka slouží. U produktových fotografií se neočekává umělecký šum nebo kreativní rozmazání či ořez.
Koho by si chcela fotiť? Čím ťa tento človek očaril?
Mám na wish listu pár zdánlivě nedosažitelných cílů. Henry Cavill a Dwayne Johnson. Oba dva jsou to velmi charismatičtí muži jednak na první pohled, ale i z toho jak se vyjadřují a vystupují na veřejnosti. No a pak boyhně Catherine Zeta Jones. Ta ženská dokáže být vtipná a hrozně sexy (ale ne vulgárně) i přes to, kolik jí je.
Z českých třeba Simonu Stašovou, která mi připomíná mojí babičku. A ze slovenských Táňu Pauhofovou, která je prostě nádherná a neuvěřitelně milá i v reálu.
Ako to funguje, vyberajú si ľudia fotografa alebo fotograf ľudí?
Pokud je otázka myšlena technicky, klient vždy oslovuje mne. Ale ve finále si stejně myslím, že člověk si převážně přitahuje takové lidi jaký sám je.
Kateřina Labudová Adéla Štroffeková
Povedala by si nám aj zážitok z fotenia, ktorý ťa dostal natoľko, že si ho pamätáš dodnes?
Na jednom focení jsem se dozvěděla, že jsem na focení jako modelka moc tlustá. Dodnes ráda zvedám sebevědomí lidem s podobným zážitkem od fotografa.
Vnímaš fotenie ako prácu alebo ťa to napĺňa a nepremýšlaš o tom ako o určitej povinnosti či záväzku?
Focení beru jako poslání. Neměl by ho dělat každý. Focením se dá zvednout sebevědomí (alespoň krátkodobě) nebo seběvědomí srazit (celoživotně). Já ráda ukazuju lidem, kteří ke mě chodí, že jsou krásní jen si to neuvědomují. Chci jim ukázat, co sami nejsou schopni vidět. Tím pádem je to závazek a zároveň mě to neuvěřitelně naplňuje.
Zdroj foto: instagram.com/mia.krizkova/