Pamätám si, ako sme sa vyše pred rokom prechádzali v Stromovke po výdatnej letnej búrke a Dominika mi rozprávala o tom, ako ju zaujíma až príliš mnoho vecí a ešte nestihla derivovať tú svoju hlavnú. „A kto povedal, že musíš robiť len jednu vec?“ spýtala som sa jej. „Uvidíme, co se stane,“ odvetila s veľavravným úsmevom.
Dohodli sme sa na spolupráci a následne pripravila ilustráciu k jednému z mojich starších článkov. Kto by bol povedal, že o pár mesiacov si prenajme svoj prvý ateliér, začne maľovať obrazy a ja budem po dlhšom čase stáť na jej prvej vernisáži. Bola zima, október a zapadajúce slnko vrhalo v jej pražskom ateliéri zlatisté odlesky na rozostavené obrazy.
Dominika ma privítala vo svojich vražedne vysokých saténových čižmičkách Vetements (art, but we love fashion forever), ktorých kobaltová modrá korešpondovala s pozadím jedného z jej obrazov. Vždy plná nákazlivej energie, jej vnútro totiž vibruje v trochu inom rytme, ako sme bežne u ľudí zvyknutí. Pre niekoho môže byť až príliš intenzívna, ale je to presne jej vášnivosť, nespútanosť a divokosť, ktorá sa premieta do jej umenia.
Pôvodne študovala právo a verejnú správu, no vždy pociťovala vnútorné nutkanie sa kreatívne prejaviť. Vnútorne si však nedovolila naplno sa do umenia položiť, zväzovali ju obvyklé štandardné predsudky a strach, že by sa maľovaním neuživila. Preto zvolila kompromis – štúdium marketingovej komunikácie, čo predstavovalo potenciál sľubného zamestnania, dobrého zárobku a kariérneho rastu. Vnútorne však cítila, že nie je na správnej ceste. Prešla si prácou v kreatívnych agentúrach, rôznych médiách, pôsobila v magazíne Vogue, ale nebolo to ono.
To malé dievča v nej túžilo tvoriť. Tak ako jej starý otec, ktorý je Dominikinou celoživotnou inšpiráciou – zanietený modelár a milovník dreva doteraz vyrába drevené rámy, na ktoré Dominika naťahuje plátno a maľuje. Celé detstvo svojho starého otca pozorovala a pomáhala mu popritom ako tvoril nábytok alebo citlivo budoval modely lietadiel.
Vnútorná frustrácia v štandardnom zamestnaní narastala, túžba po slobode tiež. Nakoniec zariskovala, v práci dala výpoveď a pustila sa do toho, čo zbožňovala najviac – maľovania. O jej rozhodnutí nevedel v jej blízkom okolí takmer nikto, nechcela totiž, aby niekto začal spochybňovať jej vieru vo vlastné schopnosti a talent.
Aké to je, keď sa rozhodnete začať robiť to, čo skutočne chcete? Nemusí to byť až také klišé, ako to na prvý pohľad zdá. Viac nám o svojej ceste k sebe Dominika prezradila v nasledujúcom rozhovore.
Dominika, aký je tvoj príbeh? Viem, že k maliarstvu si sa dostala veľkým oblúkom a viedla k tomu dlhá cesta sebapoznania a seba hľadania. Kedy a ako si zistila, že sa chceš venovať maľovaniu obrazov?
Vždy jsem to věděla, ale zároveň to v mé hlavě byla naprosto nereálná možnost, potřebovala jsem se nejdřív vymanit ze společenského a kolektivního uvažování o životě. Při posledních narozeninách jsem si proto slíbila, že si změním život, a začla jsem se zaměřovat na to, co mě doopravdy „light me up“. V ten okamžik přišel zlom.
Prečo maľuješ?
Malba je pro mě ten nejpřirozenější způsob tvorby. Užívám si to, prožívám to, a proto tvořím expresionismus. Malbu také vnímám jako osobní nástroj, jak být lepším člověkem. Malba mě léčí, otevírá, manifestuje zážitky.
Do svojich obrazov ukrývaš niečo viac než len svoju kreatívnu energiu a vízie. Prezradíš nám niečo viac o svojej filozofii?
Věřím, že všechno je energie. Myšlenky, věci, lidi, situace… Vše, co je okolo nás, je naším odrazem. Tahle cesta mě baví, baví mě číst energie a hrát si s tím. Je to tajemné, ale v hezkém slova smyslu. Věnuji se smyslnosti, prožívání a feminitě. Z nějakého důvodu jsem žena, tak chci tuhle oblast dokonale probádat a zjistit, co krásného nám tahle energie a toto tělo nabízí. Jak doopravdy vypadá v naplněném potenciálu.
Akou technikou svoje diela maľuješ? Viem, že nepoužívaš štetce a zaoberáš sa do hĺbky aj teóriou farieb.
Měla jsem takové období, kdy jsem to jinak nedělala. Milovala jsem ten nejčistší kontakt. Dnes už kombinuji a užívám si možnost volby; ruce, štětce, olejové či akrylové barvy… Kresby většinou maluji uhlem, tuší a tužkou. Někdy sáhnu po pastelech nebo pastelkách. Miluji barvy a jejich míchání, je to taková alchymie. Pocity mají různé odstíny.
Nastal v tvojej tvorbe a vnímaní seba samej ako maliarky moment, keď si si prenajala vlastný ateliér?
Ne, přišlo to postupně, až když jsem dala výpověď v práci. Najednou se všechno začalo měnit; vizuální projev, média a taky jsem si přiznala, že jsem umělkyně. Do té doby jsem se tak nikdy nevnímala. Šlo to ruku v ruce s tím, jak jsem na sobě vnitřně pracovala a jaké lidi jsem potkala. Velmi mě inspiroval Petr Hájek z The Chemistry Gallery. Přišel mi do života ve správný čas na správném místě a svým nadšením ve mně cosi jakoby spustil, nakopnul mě. Ve stejnou dobu jsem potkala umělkyni Elisabeth Bauer, která mě v této změně podporovala a byla se mnou.
Pamätáš si svoj prvý predaný obraz? Aký to je pocit, keď tvoje diela opúšťajú ateliér a vidíš ich visieť doma u svojich klientov?
Zrovna nedávno jsem si položila úplně stejnou otázku. První obraz jsem prodala tuším v roce 2018 a je to krásný pocit, úplně stejný jako když maluju. Jsou to pocity radosti, vděčnosti a nadšení.
Ako vnímaš autenticitu v umení? Platí podľa teba pravidlo, že umelec najprv musí spoznať sám seba, aby sa dokázal do svojich výtvorov naplno položiť a vyjadriť svoje vnútro?
Říkám, že autenticita je naše nejvyšší možná pravda. Pro mě je to jedna z mých základních lidských hodnot – nedokázala bych prezentovat něco, co se mnou z hloubi duše nerezonuje. Určitě neplatí, že umělec by měl tvořit, jeho úkolem je se vypořádat s tím, co dělá. Tvorba je jeho odrazem. Někdo rád zkoumá hloubky, někdo jde po povrchu. Řekla bych, že je to velmi individuální.
Existuje podľa teba synergická prepojenosť medzi osobnou odvahou a umením?
Určitě. Je to stejné jako v módě a hudbě. S každým novým představením čekáme na to, jak se tvůrce vyburcoval. Už poznáme, co je jeho standard a kdy se odvázal. Osobní odvaha je důležitá, je potřeba jít proti své stydlivosti, vkusu a strachu. Potřebujeme se rozpínat a realizovat šílené nápady, které k nám v lásce přicházejí.
Máš niekedy počas tvorby pochybnosti? Ako s nimi pracuješ?
Na mě přichází stydlivost. Čím víc tvořím, tím intimnější myšlenky mi přichází do hlavy. Když maluji a přijde to, učím se poslouchat a tvořit bez jakéhokoliv souzení. Většinou tím bývám překvapená nebo zaskočená, protože se takovou ještě neznám. Stejně mě to většinou rozesměje, maximálně mohu rozbít iluze své rodině a určitě potěšit společnost.
Na YouTube nahrávaš videá s názvom „God Bless Art“, kde hovoríš o vnímaní umenia, obrazov, ale aj o sebarozvoji. Myslíš, že umenie môže ľuďom pomôcť hlbšie spoznať samých seba?
Třikrát ano. Když se vám líbí nějaký obraz a toužíte po něm, toužíte hlavně po energii, kterou má. Tím jednoduše poznáte, po čem váš vnitřek prahne. Koncept God Bless Art tvoříme společně s umělkyní Elisabeth Bauer, kde mluvíme zejména o spojení tvorby a intuice, duchovní cesty. Díky dnešním možnostem a technologiím mají umělci více možností, jak vyjádřit své myšlenky. Pořád mám pocit, že je svět potřebuje, proto to dělám.
Keby si mohla ísť na večeru s niekým, kto ťa inšpiruje, kto by to bol a na čo by si sa ho spýtala?
Victoria Beckham a Kygo. Nejraději bych šla s Victorií na její módní přehlídku a s Kygem na jeho koncert. Chtěla bych je vidět v akci, stát v jejich bezprostřední blízkosti a být u toho s nimi, sdílet to nadšení. Potom by mě určitě zajímalo, jak žijí offline a jaké mají životní hodnoty.
Máš v súvislosti s maľovaním nejaký nesplnený sen?
Vlastně nemám. Všechno přichází postupně, pokaždé je to o něco intenzivnější zážitek. Takže bych řekla ten příští, nechám se překvapit.
Plánuješ do budúcnosti nejakú výstavu a na čom momentálne pracuješ?
Mám pocit, že mi právě skončila jedna životní etapa a teď jsem otevřená novým podnětům. Začnu kolekcí kreseb „BLOSSOMING“, vidím před očima obraz a sbírku básní. Chtěla bych vytvořit něco ucelenějšího, jako tomu bylo u kolekce Rty, kde jsem vytvořila obrazy, modely a báseň. Zároveň bych se chtěla challengovat a udělat to všechno větší, impozantnější a odvážnější. Mám pocit, že se ještě držím při zemi. Teď mě navíc láká tanec, neboť cítím, že je tam potenciál na nějaké propojení. Výstavu zatím neplánuji, spíše mám pocit, že se potřebuji zavřít do ateliéru a tvořit. Ale jak to tak bývá, příležitost většinou přijde sama za pochodu.
Kde a ako si môžu ľudia kúpiť tvoje obrazy? Je možné sa za tebou staviť priamo v ateliéri?
Ano, přijďte na studio visit. Dávám přednost osobnímu setkání, poněvadž každá tvorba působí silněji naživo než na fotkách. Kromě toho mě těší, když zákazníky poznám osobně a mohu jim o tvorbě povědět něco více. Stačí mě kontaktovat přímo na Instagramu @dominika_schmidt a domluvit se, ateliér mám na nádherném místě v prostorách bývalého kláštera Gabriel Loci v Praze s výhledem na Petřín.
Mou tvorbu si aktuálně můžete prohlédnout a koupit hlavně v NOOKART Studio, je to krásný prostor v Praze v ulici Vodičkova 37. Líbí se mi samotný koncept, kdy se umělecké objekty představují v přirozeném prostředí, jak by mohly vypadat u vás doma.
INSTAGRAM: dominika_schmidt
Studio Talks na YouTube GOD BLESS ART
Web: dominikaschmidt.com
Foto zdroj: archív Dominiky Schmidt
Jazyková korektúra CZ: Barbora Sejrková