Kolaborácie nevznikajú len v móde. Netradičné spojenie dvoch českých sklárov Anny Jožovej, študentky ateliéru Skla na pražskej UMPRUM nominovanej na cenu Cech Grand Design 2020 a Vlastimila Šenkýřa, víťaza Talente 2020, vytvorili novú kolekciu váz s príznačným názvom KOMBO. Obaja umelci sú známi svojím inovátorským prístupom k sklárskemu umeniu – neboja sa experimentovať a neustále hľadajú nové prístupy k materiálu. Obzvlášť v tejto kolekcii je dôraz na nádherné textúry neodškriepiteľný. Okrem klasickej techniky „ľadovania“ či použitia oxidov kovov, autori vyvinuli aj špeciálnu tajomnú ingredienciu s mystickým názvom Hadia zmes. Vznikli tak sofistikované organické textúry, ktoré raz pripomínajú zľadovatené divoké steny v jaskyniach, inokedy evokujú vtáčie perie. Zaujímavosťou je, že vázy sú skonštruované tak, aby ich vrchná a spodná časť naväzovali, takže si môžete vytvárať svoje súkromné totemy, skladať ich na seba a hrať sa s ich tvaroslovím. Ich kontrastné tvary sú citlivou štúdiou ženského a mužského princípu, ktoré sa tu prejavujú v dokonale vyváženej harmónii. Vázy totiž od dávno neslúžia len ako nádoba na kvety. Sú hlavne autorským umeleckým solitérom, ktorý časom nadobúda na svojej hodnote.
Pre magazín Elisette nám porozprávali o zákulisí tvorby novej kolekcie, o spolupráci a ich vzťahu ku sklu samotnému.
Spojenie dvoch dizajnérov môže byť niekedy dosť kreatívne zložité. Ako vlastne prebieha kolaborácia dvoch sklárov v realite? Je to skôr diskusia na poli materiálov alebo jeden má na starosti tvaroslovie či kreslenie, druhý výrobu? Ako to celé prebiehalo vo vašom prípade?
Anna: Celé to začalo, když Vlastimil přišel s prvním impulzem na nezvyklou kombinaci našich technik – oba dva se zabýváme experimenty a máme bohatou škálu zdobících metod a materiálů. Navíc jsme se vrhli do spolupráce vlastně i proto, že v Čechách spolu designéři příliš často nespolupracují. Ostatně vůbec v Evropě bývá spolupráce nezvyklá a je spíše běžné, když to řeknu tak přidrzle, svítit si pod vlastní lampičkou.
Vlastimil: Vzniklo to následovně: Anička využívá jednu sklářskou techniku, kterou jsem si chtěl vyzkoušet já, a Anička si naopak přála zkusit jednu z mých metod tvorby. Tak jsem si říkal, proč to nezkombinovat? Spojili jsme síly a díky této souhře jsme vlastně našli i úplně novou techniku, které říkáme Hadí.
Je pravda, že umělecké ego musí jít nějakým způsobem stranou, protože už to není jenom o vás a musíte se o tom umět bavit. Nás to ale přesně z toho důvodu moc baví a posouvá. Někdy třeba něco vymyslíte a přijde vám, že je to tak hotové – a ten druhý vám na to řekne nějakou zpětnou vazbu a najednou zjistíte, že to vlastně jde posunout ještě nějakým dalším úplně jiným směrem, který by vás nenapadl, což je moc obohacující.
Máme to rozdělené tak, že na základech se vždy domluvíme společně a potom záleží, jak kdo má čas. Já pracuji ve studiu Dechem a působím pedagogicky na střední Akademii ve Světlé nad Sázavou a Anička kromě mnoha svých aktivit chodí ještě na UMPRUM, takže toho oba máme opravdu hodně. Na naší spolupráci je úžasné, že jeden z nás se podle potřeby může věnovat tvorbě intenzivněji, stačí se domluvit, kdo bude na čem pracovat. Například když Anička pracovala na bakalářské práci, tak jsem se věnoval psaní článků a výrobě montur, protože mimo jiné budeme vycházet se svítidly. A když jsem naopak já připravoval svou svatbu s Kristýnou, Anička spravovala sociální sítě a domlouvala různé focení a spolupráce. Takže to máme hezky nakombinované – když jeden z nás nemá čas, ten druhý ho zastoupí.
Anna: Je to tak a řekla bych, že ty organizační záležitosti, o kterých Vlasta hovoří, zabírají většinu času. A ta kreativní práce, kterou si nejvíce užíváme, ten závan testosteronu, probíhá ve výsledku hrozně krátce.
Když jsme byli společně na huti poprvé a zkoušeli nové techniky, tak to bylo velice intuitivní a byla to taková hra, ale zároveň jsme věděli, že za každou hodinu platíme nemalé peníze. Takže pro nás bylo celkem náročné se nad tím i povznést a zkusit věci nové, u kterých jsme nevěděli, jestli vůbec vyjdou. Celý tento proces se nazývá vzorování. A s těmito základními cihličkami, které jsme vytvořili ve sklárně, dále pracujeme, různě je rozvíjíme, posíláme do dalších projektů a chceme rozehrávat tuhle variabilitu, modularitu. Právě se zabýváme interiérovým designem, ale neustále vše vyvíjíme a učíme se novým věcem na základě různých spoluprací s architekty
Vlastimil: Rád bych řekl, že jsme byli k našemu potěšení vybráni na Designblok 2021 jak každý sám za sebe, tak za naši spolupráci JOŽOVÁ&ŠENKÝŘ.
Anna: Je to skutečně úžasné a je pro mě moc cenné, že můžeme vzájemně sdílet naše kontakty a zkušenosti.
Vlastimil: A prozrazujeme si svoje know-how, což si myslím, že je celkem nevšední pro lidi z umělecké branže.
Prečo by podľa vás ľudia mali mať vo svojej zbierke aspoň jeden kúsok autorského skla?
Anna: Protože to není jen bezduchý design. Je to něco nového, hlubšího, co se opírá o letité zkušenosti a nějaké autorské pojetí světa okolo.
Čo pre vás osobne práca so sklom znamená?
Vlastimil: Tak trochu adrenalin.
Anna: To ano! Člověk musí mít pořádný koule!
Vlastimil: Začínáte s určitou představou a trvá opravdu hodně dlouho, než zjistíte, jakým způsobem se sklo chová a jak docílit požadované finální podoby. Lze udělat víceméně všechno, ale potom je to otázkou peněz. S určitými zkušenostmi při navrhování už tušíte, co bude a nebude fungovat, nebo čemu se chcete naopak vyhnout. Když ale navrhujete zcela novou kolekci, tak nikdy nemáte žádnou jistotu, že se to bude chovat tak, jak si představujete. Často se stane milé či nemilé překvapení a přesně to nás na tom s Aničkou baví. Asi bych to tak celé shrnul tím adrenalinem.
Anna: Ano, je to tak, souhlasím!
Je niečo, čo pri dizajnovaní a výrobe skla nemáte radi?
Anna: Ach, ty peníze, co tečou komínem… A když přistane ten účet! Člověk se s tím musí nějak vypořádat, odepřít si dva nákupy v Albertu a chvíli prostě žít ze špaget a rohlíků.
Vlastimil: My se věnujeme sklu, ale nejsme skláři, kteří by to sami realizovali. A fungujeme v jisté symbióze se skvělými skláři, kteří pro nás zhmotňují naše vize. Ale nemáme to plně ve svých rukách, což holt k našemu zaměření patří. Takže někdy musíme opravdu hodně dlouhou dobu čekat, než se na pánev dostane barva, kterou potřebujeme – a není to tak, že bychom si k tomu sedli a pracovali, jak uznáme za vhodné my sami.
Anna: A také ten dojezd, když už si myslíte, že je projekt téměř u konce. Ale po procesu na brusírně zjistíte, že je tam třeba takzvaný záprask. Ten znehodnocuje celý kus, jelikož ve skle se může jakýkoli záprask zvětšit a celý tvar pukne. Je to nepředvídatelné a často se to paradoxně stává u nejhezčího kusu z kolekce.
Kedy ste si prvý raz uvedomili, že chcete pracovať so sklom?
Vlastimil: Mám takový hezký zážitek s dědou, kdy jsme seděli u stolu na chalupě a hráli jsme karty. Děda byl celý život chemikem ve sklárně ve Valašském Meziříčí a povídali jsme si právě o skle. A jak o tom tak hezky mluvil, tak jsem si uvědomil, že to je hrozně zajímavý materiál a že by možná stálo za to to vyzkoušet.
Anna: To já jsem to měla úplně jinak. Studovala jsem obor Keramická výroba na Střední škole Václava Hollara a s hlínou jsme pracovali ve sklepě, kde byla strašná zima. Tam jsem právě zjistila, že se mi nedokrvují končetiny. A jak jsem se tam patlala s tou studenou hlínou a mrzly mi u toho ruce, až byly celé fialové, myslela jsem na to, jak je na hutích teplo a že tam bych se u žhavého skla asi příjemně ohřála.
Pri výrobe kolekcie váz Kombo ste použili tajomnú ingredienciu, ktorú ste nazvali Hadia zmes. Môžete nám prezradiť, prečo práve hadia a ako sa esteticky prejavila na vázach?
Anna: Opět experiment, nemalá investice času do zkoušení nových materiálů. Je to nová technika, která se zrodila spojením našich zkušeností a tak trochu i štěstí. Tuto novinku v oblasti skla jsme pojmenovali Hadí směs.
Vlastimil: Pojmenování vzniklo vlastně samo. Jakmile přidáme jistou ingredienci mezi skelnou hmotu, vzniknou v ní drobné bublinky, které připomínají strukturu hada. A jak se povrch navíc leskne, vypadá až trochu slizce. Takže podle této hadí struktury jsme tomu dali jméno Hadí směs.
Vázy z kolekcie majú krásne organické textúry pripomínajúce niekde ľad, niekde vtáčie perie. Akými technikami vznikali?
Vlastimil: Je to spojení již dávno objevených technik, které jsme různě zkoušeli dávat dohromady, ať už je to Aničky ledované sklo, moje práce se slídou nebo kombinace s přísadami oxidů kovů. A jak jsme s těmito technikami experimentovali, náhodně vznikaly zajímavé textury, které vytváří charakter váz.
Kde sa dajú vázy z kolekcie KOMBO zakúpiť?
Anna: Po předchozí domluvě se můžete přijít podívat do našeho nově vzniklého studia, kde lze díla zakoupit. Naše produkty také prezentuje studio Mar.s Architects, se kterým spolupracujeme na vznikajících svítidlech, a dále umisťujeme naši tvorbu do vybraných showroomů a galerií jako například Kvalitář. Každý kus je originál, takže máte jistotu, že nikde nenarazíte na totožné dílo.
Keby ste mali troma slovami charakterizovať svoj vzťah ku sklu, aké by to boli?
Anna i Vlastimil: Láska, adrenalin, experiment.
Instagram: jozovasenkyr / anna.jozova / vlastimilsenkyr
Zdroj foto: Shotby.us, Petr Dejmek